Moderní sportovní karate nás spojuje. Dohromady máme za sebou standardní semináře MSKA-CZ, mezinárodní semináře, testovní turnaje i mistrovství a poháry. Ale takový typ akce není naší běžnou součástí. Zvládneme to? Nezabloudíme? Bude čas na odpočinek? Tyto a další otázky vrtaly hlavou našim členům, než se rozhodli zúčastnit a poslali přihlášku.
Rangers – Finská/ eMeSkáčova stezka.
Před rokem 2009 pořádal krmelínský oddíl fyzicky i psychicky náročné akce, které byly nazývány Rangers.
Při zájmu členů z řad dalších oddílů moderního sportovního karate byla obtížnost zmírněna a hlavně překážky byly výrazně bezpečnější. Proto se také změnil název akce na Finská stezka (po akci byla plánovaná relaxace ve finské sauně…).
Prvý oficiální ročník Finské stezky proběhl v srpnu 2009, kterého se, vzhledem k jeho charakteru, účastnilo pouze 10 lidí. Ohlas byl značný, a proto se díky tlaku zájemců na další ročník nemohlo čekat dlouho.
Druhý ročník Finské stezky se uskutečnil v Krmelíně o víkendu 15. – 16. srpna 2015 a přihlásilo se na něj 27 závodníků, takže rozhodně posun v odvaze i chuti něco dokázat. Ohlas byl opět obrovský a tak další ročník musel proběhnout už další rok, tzn. letos.
Třetí ročník Finské stezky proběhl tedy v Krmelíně o víkendu 13. – 14. srpna 2016. Tentokrát se přihlásilo 25 závodníků a po ověření, že jim je skutečně minimálně 16 let, všichni umějí plavat, nebojí se velkých zvířat, střelby apod., jich na startu pak skutečně stanulo 18. Třetí ročník byl co do obtížnosti nejnáročnější ze všech. Trasa byla sice o něco kratší – 10,15 km, ale zato disciplíny byly náročnější. Na 16 stanovištích jich závodníci museli absolvovat 38 a po trase ještě najít 10 indicií k vyluštění tajenky. Za každou chybu a nenalezenou indicii se přičítaly trestné minuty. A ty ovlivnily celkový čas výrazně. Nebylo to tedy pouze o tom, kdo je nejrychlejší, ale nejobratnější, má dobrý postřeh a dedukci, kdo se dokáže orientovat v prostoru a samozřejmě, kdo je psychicky nejodolnější a fyzicky to zvládne.
Juraj Král v souboji šťouchadly s legendou MMA Ladislavem Žákem.
Trasa byla změněna, aby neměli výhodu účastníci předchozího ročníku. O tom, že překážky nebyly jednoduché, svědčí také fakt, že např. překážku ostnaté lano zvládl jeden jediný závodník (Jiří Ruibar) a u několika dalších disciplín bylo procento nezvládnutí také poměrně vysoké. Do cíle však nakonec po drobných peripetiích doběhli všichni. A to i přesto, že prvý závodník nám po prvé disciplíně vyběhl po fáborkách opačným směrem a odchytili jsme jej až za následujícím stanovištěm… Někteří další závodníci se nám cestou ztratili a opět našli, někteří vynechali některá stanoviště… Poslední závodník nám dokonce bloudil tak, že jsme již monitorovali celý krmelínský kopec včetně přilehlého okolí, abychom jej našli. Ale nakonec po vynechání dvou stanovišť chytil správný směr a následně absolvoval celý zbytek trasy. Takže zážitků bylo letos opět požehnaně.
Přechod po napnutém laně byl pro všechny bez pomocného lanka nahoře v podstatě nemožný. Díky němu právě Ondra Vachek “nehodil záda” :-).
Než Alena Bajerová zadala data do počítače, aby nám to vše vyhodnotil, ostatní se věnovali v malé tělocvičně psychohrám. Takže po hodině mentálních her jsme vyhodnotili celý závod.
Na třetím místě se umístil Jakub Brokl z Pardubic. Za ním na druhém místě se umístil Adam Knajbl také z Pardubic. Nejlépe zvládl akci se všemi aspekty Jiří Ruibar z Krmelína a obsadil tak prvé místo. Jiří také jako jediný zvládl překážku ostnaté lano a nedostal tak 100 trestných bodů jako ostatní. Překážka spočívala v přelezení území v délce 6m po relativně tenkém laně a nedotknout se žádnou částí těla země. Navíc bylo lano občas nahrazeno krátkým úsekem ostnatého drátu J. Nutno podotknout, že tato překážka následovala jako poslední ze tří fyzicky náročných disciplín na stanovišti. Zkrátka chyběla kondice. A kde došla kondice, chyběla vůle… Jiří jedno z toho rozhodně měl a tak jako vítěz získal permanentku na semináře moderního sportovního karate zdarma.
Ivan Brabec při střelbě na cíl.
Blahopřeji všem účastníkům, neboť nejdůležitější ze všeho bylo sáhnout si na dno svých sil. Uvědomit si, jak na tom ve skutečnosti jsem, co jsem schopen zvládnout a co už ne. Co jsem ještě ochoten riskovat a kde mám své hranice. Nakolik jsem schopen „se kousnout“ a vytrvat a kdy už to vzdám…
Vítězem se stal každý, kdo něco z toho o sobě pochopil. Každý kdo si uvědomil rozdíl mezi tím, co si o sobě myslel a jaká pak byla realita.
Děkuji Vám všem, byli jste skvělí.
Ještě jednou chci poděkovat všem pomocníkům na stanovištích, protože bez nich by to nebylo takové, jaké bylo.
Další fotky naleznete zde.
Velké díky vám všem.
Miroslav Zezulka