Vývoj moderního sportovního karate jako jedné z racionálních systematických a stylově neutrálních výukových metod souvisí úzce s identitou vysokoškoláků.
Jak to začalo…
Na podzim roku 1971 přišel do Cách slovinský doktorand Rudolf Jakhel. Na jaře téhož roku se stal jugoslávským více-mistrem karate v absolutní kategorii a poté získal také s jugoslávským týmem 3. místo na mistrovství Evropy EKU v Paříži. Na základě toho se stal po svém příchodu do Německa poradcem technické komise sekce karate DJB a nakonec vedl mnoho kurzů na půdě svazu. Působil také několik let jako hlavní bojový soudce na mnoha německých mistrovstvích v karate. V Cáchách se spojil s Prof. Dr. Friedrichem Müllerem, ředitelem tehdejšího institutu tělesné výchovy a domluvil s ním založení vysokoškolské skupiny karate na RWTH v Cáchách a vedení studentů těl. výchovy ve volitelném předmětu karate. Nejprve se trénovalo podle metody Budokai, vzniklé z přímého sloučení zkušeností sportovního boje a klasické techniky Shitoryu. Velice brzy se ale toto ukázalo, jako nedostačující. Každý semestr přicházelo totiž do skupiny také mnoho studentů, kteří se již dříve věnovali jednomu z mnoha stylů karate, a kteří chtěli podle možností pokračovat dále. Vedle toho se uvnitř skupiny rozvinula diskuse, která může být shrnuta do dvou ještě dnes aktuálních komplexů otázek:
- Lze v jedné sportovně-vědecké instituci při výuce karate prostě převzít jeden z tradicí podmíněných způsobů výuky, na který se racionálně nelze nebo nesmí odvolat? Jestli ano, podle kterých racionálních kritérii se člověk může pro jeden z nich rozhodnout nebo musí být kvůli spravedlnosti tolik skupin karate, kolik je právě stylů?
- Jak lze vývojový proces v karate zevšeobecnit, tak aby účastnici poté, co opustí univerzitní město, mohli pokračovat v jakémkoli oddíle karate nehledě na styl, aniž by prožívali těžkosti s přizpůsobením a na základě toho karate vzdali?
Odpovědí na oba komplexy otázek byla a zůstává, bezprostřední orientace na sportovní boj při opoře v pohybovém a tréninkovém výcviku.
Racionalizační projekt
Přetrvávající diskuse probíhaly v rámci vývojového projektu “Racionalizace v karate”, jehož se časem zúčastnilo velmi aktivně mnoho cvičenců, např. Dr. Konstantin Mevrommatis, Dr. Norbert Koster, Tasses Kamaritsas, Matthias Emonts – Holley, Dr. Dusan Nendl, Eduard Weber, Dr. Editha Jankovic, Titine Janson, Dr. Ingo Wellens a mnoho dalších. Prof. Dr. Müller dal nadšencům k dispozici tehdy zcela nové médium – video. To umožnilo detailní sebepozorování a pozorování průběhu pohybu jiných sportovních odvětví a brzy se došlo k novému počátku, který vedl postupně ke stále více zásadnější přestavbě pohybových vzorů a vyučovací metody. K prvnímu ustanovení metody pod jménem Ju-Go-Kai, popřípadě Jugokai došlo v roce 1974. První výsledky ukázaly, že k zvládnutí bojové techniky je třeba méně času. Při prvním vystoupení na německém vysokoškolském mistrovství se zřetelně ukázala převaha nové metody: bez jakýchkoli zkušeností ve sportovním boji se členové MSK Cáchy překvapivě vyrovnali mnohem zkušenějším bojovníkům. Ale také se ukázalo, že klasicky školení soudci, bohužel neumí sledovat rychlost našich útoků, nebo jednotlivé útoky, které neodpovídají klasickým formám a neumí je rozeznat. Ukázalo se tedy, že k objektivnímu stylově neutrálnímu bojovému soudcovství je ještě daleká cesta.
Rozšíření a internacionalizace
Roku 1975 se Prof. Dr. Rudolf Jakhel vrátil do své vlasti a předložil koncept racionalizačního projektu, přitom zůstal ve spojení s vysokoškolskou skupinou karate na RWTH v Cáchách. Staral se o ni dále pravidelnými návštěvami, mnoho členů skupiny se zúčastňovalo jeho seminářů ve Slovinsku, Dalmácii a Lucembursku. Vedení skupiny převzali Norbert Koster, Dr. Kostas Mavrommatis a Tassos Kamaritsas, později také Manfred Arnold a Dr. Kamal Bdair a další. Mezitím byla také založena zvláštní ženská sekce pod vedením Dr. Edity Jankovic. Roku 1977 založila Titine Janson z ženské skupiny v Cáchách oddíl Uni Mainz. Brzy nato, zakládali spontánně jiní bývalí členové skupiny nové oddíly. Tak začala neodvratná, ještě dnes trvající výstavba sítě příbuzných skupin, které postupují podle společných programů, výuky a sportovních zápasů a jsou sjednoceni mezinárodním sdružením se sídlem v Lucembursku. Také v době mezi léty 1978 a 1986, kdy Prof. Dr. Rudolf Jakhel zastával univerzitní a poradenské posty v USA a Guayaně (Jižní Amerika), pokračoval se svým racionalizačním projektem. Pravidelně navštěvoval na svých cestách vysokoškolskou skupinu v Cáchách, čímž byli do projektu zapojeni přední členové této skupiny.
Změny karate na scéně
Zatím došlo na karatistické scéně k mnoha pozitivním změnám. Pod tlakem zkušeností ze sportovní bojové praxe se do těchto velmi ortodoxních interpretací, nucených sportovních pravidel, přece něco prosadilo. Mnoho pohybových forem, jež dříve ve sportovním boji bylo zakázáno nebo nebylo uznáváno, se začalo uznávat a oceňovat. To činilo více zřetelný trend k vývoji vícebodových pravidel. Mnohé z toho, co v této vysokoškolské skupině bylo dlouhá léta testováno, se stalo všeobecně uznávaným. Začala obecná vlastní interpretace karate, kde se neodporovalo již tak moc jako dříve novým poznatkům.
Nový začátek
Někteří vedoucí členové skupiny, obzvlášť Dr. Mavrommatis, přesvědčili Prof. Dr. Rudolfa Jakhela k opětovnému příjezdu do Německa kvůli péči o zdejší vysokoškolskou skupinu, tak jako ho přesvědčili napsat učebnici. Vedle dalších racionalizací technické základny, věnoval Prof. Dr. Jakhel v posledních letech zvláštní pozornost analýze sportovních bojových taktik, kterou velmi potřebujeme. Příkladem je jeho sportovní bojový systém s názvem Moderní sportovní karate. Kniha pod stejným názvem pro Všeobecný německý vysokoškolský svaz byla vydána roku 1989. Důležitost této knihy a koncept od Prof. Dr. Rudolfa Jakhela pro evropanizaci karate vyslovují nejlepší knihařští recenzenti. Recenze od Dr. Elke von Oehsen je obzvlášť cenná, neboť jako nositelka 4. Danu ve Wadoryu a jako doktorka sportovních věd s disertací karate, je kompetentní osobou pro obor karate v Německu. Její vnější pozitivní ocenění knihy se nepřímo také vztahuje na vysokoškolskou skupinu v Cáchách, která byla na poli praxe ve vývojové koncepci MSK na čele a nadále tam zůstává. Můžeme se tedy na tuto skupinu dívat jako na předjezdce technologického vývoje sportovního karate. Čím dále jste v karate došli, tím těžší pro vás bude učit se novinkám. Také na závodech bude stále větší tlak konkurence. Ten, kdo trénuje karate orientované na boj, tomu jeho cíl také přetvoří jeho životní cestu.
Historie MSK v české republice.