Prvý prázdninový týden (2. – 8. července 2017) je již po mnoho let ve znamení mezinárodní „Letní školy EMSKAI“. Je to týdenní soustředění karate sportovců se třemi tréninky denně. Také místo je již po mnoho let totožné a to Letovice u Brna. Máme zde dobré zázemí a spolupracující instituce nám za ta léta velmi vycházejí vstříc.
Letos nás ve sportovní hale uvítal nový správce. Jídelna má také novou vedoucí a zaregistrovali jsme také nové kuchařky. Vše však bylo zařízeno naší spokojenosti, měli adekvátní informace a tak jsme navázali plynule s novými lidmi na naše obvyklé standardy.
Většina účastníků se sjela již v sobotu odpoledne a večer. Všichni jsme se vzájemně zdravili a zjišťovali, kdo odkud přijel a zda jsou tady také ti, s nimiž jsme trénovali v předchozích letech. Sobota tedy byla dnem příjezdu a volného dne. Jen večer přišli pověření členové oddílu pro základní informace a odevzdat certifikáty (průkazy) svých členů.
Celou akci vedl koordinátor pro českou republiku a náš nevyšší mistr Miroslav Zezulka, VI. Dan. Pomáhali mi další mistři a mistryně: Pavel Sokol, IV. Dan; Miloslav Motl, III. Dan; Radovan Andrle, III. Dan; Pavel Halama, II. Dan; Pavel Trunec, II. Dan; Adam Knajbl, II. Dan; Josef Král, I. Dan; Jiří Trunec, I. Dan. Na turnaj přijela pomoci také relativně čerstvá maminka Alena Bajerová, II. Dan se svou dcerou Sofií a s rodinou se přijel podívat také Petr Mareš, I. Dan.
Neděle začala prvým ze 3 tréninků, který probíhal vždy venku, v 6:15 zahřívacím klusem. Na místě samotném jsme se pak rozcvičili, každý individuálně ještě protáhl to, co sám potřeboval.
Následovalo detailní vysvětlení a procvičení všech jednotlivých scén ve formě (sestavě) Primě pod vedením Pavla Trunce, II. Dan. Každý tak měl jedinečnou možnost krok po kroku projít jednotlivé fáze a ujasnit si každý detail v jednotlivých scénách. Tento ranní trénink jsme zakončili několika plyometrickými cviky a probrali jsme správné držení pěsti, na které navazoval 15 minutový kondiční výklus.
Takto se to, v drobných obměnách, opakovalo každý cvičební den, jen s tím rozdílem, že každý den byla detailně probrána jiná forma.
Po ranním tréninku se všichni těšili na snídani, jež byla ve školní jídelně připravena s ohledem na naše sportovní potřeby (kvalita a velikost porcí). Zde v Letovicích probíhá naše letní škola již mnoho let a myslel jsem si, že stravu již nelze v této cenové kategorii nijak zvlášť vylepšit. Ale nové vedení jídelny spolu s novými kuchařkami mi ukázalo, že ano. V minulých letech byla strava opravdu skvělá, za ty roky jsme to už měli docela „vychytané“. Ale letošní strava předčila mé očekávání. Byla dostatečně pestrá, porce velké (s možností přídavků pro super jedlíky) a velice chutná. V poledne jsme měli teplou večeři (v podstatě oběd bez polévky), abychom mohli po pár hodinách odpočinku nastoupit na odpolední trénink. Po odpoledním tréninku jsme měli regulérní oběd, tedy teplé jídlo s polévkou. Každý den dvě teplá jídla. Zkrátka ideál.
Po snídani následovalo zhruba 3 hodinové volno, které každý využil po svém. Zpočátku se ještě hrály hry s míčem, posilovalo se na venkovních pevných konstrukcích, chodilo na výlety… Postupně s přibývajícím tréninkem tyto aktivity ustupovaly, až skončily tichým odpočinkem na karimatkáchJ. Pochopitelně kromě malých dětí, ty byly „unaveny“ během tréninku, ale v okamžiku vyhlášení pauzy se jim do žil vlila neuvěřitelná vlna energie a začal jejich den J.
Dopolední technický trénink jsme v neděli začali nácvikem bojových pozic. Věnovali jsme pozornost především mladším členům. Následovala výuka jednostranného úderu. Vysvětlovali jsme si jednotlivé fáze pohybů, jak jdou správně za sebou, aby výsledný úder byl rychlý dynamický a silný. Klíčovým prvkem byl princip biče, který umožňuje explozivní úder. Výuka probíhá na základě didaktických principů (od jednoduššího ke složitějšímu, od nižšího k vyššímu…), názorných ukázek a následné korektury. Výuka i následné korektury cvičenců probíhají souběžně v několika rovinách. Vizuálně: ukazuje se, co a jak se má dělat. Každý to vidí. Akusticky: říká se, co se děje. Jak to funguje a na co je potřeba dát pozor. Každý to slyší. Kinesteticky: účastníci provádějí pohyby vlastním tělem, přenášejí váhu, působí silou na soupeře nebo on na ně… Cítí tělem co se děje, jaký je efekt… Tímto způsobem výuky a následného opravování dochází k nejrychlejšímu růstu dovedností. Jen je nezbytné mít ty správné informace ve správný čas. A proto jsou zde takovéto semináře a mítinky.
Poté následovala výuka procesu kombinace 2, diagonálního úderu. Opět jsme se zaměřili především na bič, neboť toto je nejdůležitější částí této kombinace. Často jsme opravovali pozici nohou po úderu, zvláště pozice kolen a chodidel po došlapu.
Dopolední trénink začínal v 11:30 a končil před 13:00 tak, abychom v pohodě došli na polední jídlo v 13:00. Tyto tréninky byly technicko-taktické.
Následoval zasloužený oběd a po něm opět několikahodinová pauza. Tu využil každý po svém. Někteří krmili labutě, někteří si udělali výlet zámek a jiní zase vyzkoušeli místní koupaliště. Počasí nám naštěstí přálo po celou dobu akce. Toto volné odpoledne končilo v 16:30, kdy začínal odpolední trénink.
Odpolední trénink byl opět technicko-taktický s tím, že v něm převládaly bojové variace a použití chráničů bylo tedy na místě. V každém dalším tréninkovém bloku jsme se posunuli s jednotlivými kombinacemi do náročnější taktické situace. Konkrétně jednostranný úder jsme po procesu nacvičovali v prvé z taktických situací, direktním útoku. Po názorné ukázce a jeho vysvětlení jsme vše nacvičovali se soupeřem. Zde tedy účastníci získali své zkušenosti s prvou taktickou situací, přímým útokem. Následovala výuka kombinace 3. Jedná se o přímý diagonální kop následován jednostranným úderem. Výhodou této kombinace je rychlost dvou útoků bezprostředně za sebou a o to obtížnější situace pro obránce. Klíčový je zde přechod z kopu do úderu.
Tréninkový blok pokračoval nácvikem použití diagonálního úderu v přímém útoku. Takže opět nejjednodušší taktická situace. Po názorné ukázce a krátkém vysvětlení vše probíhalo opět prakticky s partnerem. V obou případech přímého útoku, jak s kombinací 1, tak s kombinací 2, jsme trénovali především odhad vzdálenosti, přesnosti a překonávání vzdálenosti k soupeři. Po tomto taktickém cviku následoval proces v kombinaci 4. Jedná se o jednostranný kop a diagonální úder. Klíčový je zde opět přechod do úderu.
Další tréninky se nesly v podobném duchu, pouze s tím rozdílem, že úterní večerní trénink byl odpočinkový. Místo fyzického cvičení jsme nyní namáhali mozek. Jednalo se o školení sportovní teorie. Začali jsme seznámením s úspěchy, kterých jsme v minulosti dosáhli. Mnoho novějších členů totiž ani netuší, že trénují s mistry Evropy či dokonce s mistry světa. Karatisté, kteří zápasili v těchto vítězných týmech, s námi běžně trénují na našich standardních seminářích. Každý z cvičenců s nimi může trénovat, sledovat je v bojích, diskutovat s nimi, řešit své problémy atd. Nejsou to pouze nějaké imaginární ikony, pro běžné cvičence nedostupné, ale jsou to karatisté trénující přímo mezi námi, s námi se všemi. Každý tak má naprosto ideální příležitost získávat informace o těch nejlepších.
Na této akci si mimo jiné hnědé pásy plnily povinné části na mistrovskou zkoušku – I. Dan. Je nejvyšší čas dohnat staré resty, neboť slavnostní Dan promoce je již příští rok v Chorvatsku.
Skvěle se také zachovali naši dva mladší členové, Marek Blaha a Roman Fojtík, kteří duchapřítomně zavolali záchrannou službu muži, který zkolaboval na náměstí. Byli u něj až do příjezdu rychlé záchranné služby, která muže převzala do své péče. Oběma patří velká pochvala.
Turnaj byl rozdělen na dva dny. Ve středu proběhly formy a boje sparingových kategorií. Na konci semináře v sobotu pak formy a sportovní boj vyšších a vysokých pasů. Zde se ukázalo, nakolik mají jednotliví účastníci zvládnutou techniku ve formách i praktickou dovednost v bojích. Každý si pro sebe mohl ujasnit, co mu jde, kde má taktické výhody a také naopak kde musí ještě zabrat. Nástup na turnaji byl také součástí zkoušky na vyšší pás.
Pro zajímavost, kategorie mužů veteránů byla obsazena všemi, kteří měli společný nejen věk, ale tentokráte také problémy s koleny. Boje tak byly skutečně rovnocenné po všech stránkách. Nejúspěšnější v této kategorii nakonec byl vedoucí oddílu Vysoké Mýto Martin Čipera, I. Dan.
Celkově byl seminář sice fyzicky náročný, ale neskutečně posunul účastníky v karate dál. Mají hodně dobře „našlápnuto“.
Na konci turnaje byly rozdány vybojované diplomy. Na konci akce byly rozdány vyšší proužky naším nejmenším v přípravce i vyšší pásy technicko-taktické vyspělosti těm starším.
Následovalo volné odpoledne, většinou již ve znamení odjezdu domů. Blahopřejeme a těšíme se příště.
Ostatní umístění, včetně celého reportu z akce si můžete prohlédnout zde.
Výsledky Ligy MSKA-CZ si můžete prohlédnout zde.
Fotky z akce jsou zde.