Mezinárodní letní seminář se dvěma turnaji proběhl letos ve dnech 29.6. – 6.7.2013 a již tradičně v Letovicích u Brna.
Po sobotním večerním příjezdu všech účastníků a jejich ubytováním, následovala krátká porada, kde jsme se dozvěděli co vše nás čeká. Každé ráno před snídani nás byl ranní trénink, na kterém jsme se rozcvičili a pak jsme trénovali formy. Na dopoledním tréninku se předváděly a vysvětlovaly cviky útočné na dlouhou vzdálenost a také jejich zkrácené verze. Cvičilo se zejména vytočení boků, ramen a následný úder a také správná trajektorie pěsti při úderu a také její vytočení. Doslovná citace mistra Jakhela zněla: „bok, rameno, úder!“ Souhra těla i mysli nebyla vždy dobrá. Spousta zapomínala dávat do úderu vše a dost nás zapomínalo na tzv. štíty a biče. Při zakončení jsme nechávali štíty dole a jako bychom již žádný úder od soupeře nečekali. Zkoušení útoku a také zda-li máme pevné štíty jsme si mohli vyzkoušet na odpoledním tréninku. Zastavit štítem soupeře, který se řítil jako buldozer, udeřit ho a nezranit nebylo snadné. Trénování všech základů nás mělo připravit na kopy, které již byly dost náročné a to zejména pro nás nováčky. Při kopu zůstat v pozici a k tomu poslouchat přesné instrukce: „štart, kik, hop, úder, znělo tak jednoduše, ale nebylo. Mnozí mistři nám pomáhali být ve správných pozicích až to mnohdy připomínalo parodii na labutí jezero. V určitých pozicích při kopu a naklonění těla a to za držení mistrů bylo slyšet jen: „držte mě, padám!“
Večer jsme hráli volejbal a někteří i nohejbal při kterém jsme se snažili využívat kopy a pády. Bylo slyšet jen “mám” (ten míč je můj) až se všichni k němu seběhli, připraveni ho odpálit na soupeřovo pole, nikdo nechtěl nikoho zranit a tak míč dopadal zpět. Po těchto výkonech jsme se raději rozhodli, že se zahrabeme do písku a tam v klidu přečkáme do ukončení semináře, ale našli nás krvežíznivý komáři a tak jsme museli z úkrytů vylézt a těšit se na další tréninky.
Všechno nás mělo připravit na boje a také předvedení forem, které byly důležitou součástí při získávání vyšších pásů. Vše bylo nejprve pro bílé, žluté a oranžové pásy a v sobotu pro vyšší pásy. Nervozita hrála důležitou roli a proto někteří nepředvedli to co opravdu chtěli a to bylo také důvodem pro nezískání vyššího pásu.
Po převedení forem začaly boje, kde si většina vyzkoušela, jak udeřit soupeře a také pochopit jeho myšlení. Nejlepší techniky při bojích předvedli držitelé zelených pásů a někteří držitelé hnědých pásů, zejména rychlost, dravost, pružnost a dynamičnost až mnoho z nich zapomínalo na pravidla a tak mnohdy tekla i krev – jednalo se pouze o drobná poranění.
Ti co neobdrželi vyšší pás jsou nadále ve zkoušce a nepropadají. Je lepší zůstat na místě, než postupovat vpřed a vše uspěchat. Vidět a být součástí semináře, kde jsou veškeré cviky do detailu propracované a předem promyšlené bylo neskutečným zážitkem a také malým krůčkem k dlouhému cíli, který máme všichni před sebou.
Andrea Paličková, 11. kyu
Jako třešničku na dortu shlédli účastníci přerážení 6 ytongových cihel v podání Radka Klabeneše, 2. kyu.