Již třetí ročník fyzicky i psychicky náročného branného závodu s názvem Finská/ Emeskáčova stezka proběhl v Krmelíně o víkendu 13. – 14. srpna 2016. Tentokrát se přihlásilo 25 závodníků a po ověření, že jim je skutečně minimálně 16 let, všichni umějí plavat, nebojí se velkých zvířat, střelby apod., pak druhý den ráno stanuli na startu. Třetí ročník byl co do obtížnosti nejnáročnější ze všech. Trasa byla sice o něco kratší – 10,15 km s převýšením 156 m – ale zato disciplíny byly náročnější. Na 16 stanovištích jich závodníci museli absolvovat 38 a po trase ještě najít 10 indicií k vyluštění tajenky. Za každou chybu a nenalezenou indicii se přičítaly trestné minuty. A ty ovlivnily celkový čas výrazně. Nebylo to tedy pouze o tom, kdo je nejrychlejší, ale nejobratnější, má dobrý postřeh a dedukci, kdo se dokáže orientovat v prostoru a samozřejmě, kdo je psychicky nejodolnější a fyzicky to zvládne.
Dalibor Mrňávek zdolává “ostnaté lano”.
Trasa byla změněna, aby neměli výhodu účastníci předchozích ročníků. Ve snaze neopakovat žádnou část trasy jsme nakonec s Monikou vyběhali trasu o 15 nebo 20 a více kilometrech, což jsme nakonec zavrhli a zvolili kompromis. Některé úseky se opakovaly, ale často v opačném směru, což minulé účastníky úspěšně mátlo. Dva dny jsme tedy běhali po Krmelíně a okolí a hledali optimální trasu, především pak místa, kam se umístí jednotlivá stanoviště s disciplínami.
Visuté sklapovačky zvládali závodníci celkem snadno.
Stejně jako loni se nejslabším článkem ukázali pomocníci na stanovištích. Během posledních 4 dnů před akcí nám někteří lidé, kteří měli být na stanovištích, odřekli účast a jiní si to zase rozmysleli a chtěli závodit. Skauti letos balili stanový tábor… Nebudu rozepisovat, jak jsme každý den aktualizovali pomocníky, přesouvali stanoviště a disciplíny. Bez problémů nám přijel jeden z nejúspěšnějších MMA zápasníků v ČR – Ladislav Žák. Je to legenda MMA a také náš osobní kamarád. Každý si s ním na stanovišti poměřil síly, ale nakonec Láďa všechny „nechal projít“:-).
Jiří Ruibar v souboji s legendou MMA Ladislavem Žákem.
V pátek před akcí jsme od rána s Monikou značkovali trasu fáborky, tahali pneumatiky a rekvizity na stanoviště. Vše, co jsme tam mohli bez obav nechat přes noc, jsme připravili. Večer jsem všechny přijel přivítat do haly a dát potřebné instrukce.
V sobotu v 6 :00 jsme vyrazili s Ladislavem Dostálkem dodělat zbývající stanoviště, přinést zbývající rekvizity atd. V 8 :00 hod. jsme začali rozvážet pomocníky na jednotlivá stanoviště, instruovali je, dali jim jídlo a pití… V 9 :00 hod. vyběhl prvý závodník, další pak v 15 minutových intervalech. Trasa vedla převážně lesy a loukami, někde se nedalo vyhnout vedlejší silnici. Jeden ze závodníků právě zjistil, že si vzal z každého páru stejných bot jednu, bohužel měl každý pár jinou velikost. Takže na jedné noze měl botu velikosti 42 a na druhé 43 :-).
Sotva jsme si řekli, že všechna stanoviště jsou připravena a závodníci běží tak volal Jirka ze stanoviště střelby, že je problém. Po příjezdu na místo se ukázalo, že stanoviště sice bylo domluveno s vlastníkem pole, ale bylo to vedlejší pole… :-). Takže jiný vlastník. Naštěstí byl vstřícný a tak jsme se dohodli, že tam může stanoviště zůstat. Tímto ještě jednou děkujeme.
Šárka Kučerová zdolává překážku síť spodem:-).
O tom, že překážky nebyly jednoduché, svědčí také fakt, že např. překážku ostnaté lano zvládl jeden jediný závodník a u několika dalších disciplín bylo procento nezvládnutí také poměrně vysoké. Do cíle však nakonec po drobných peripetiích doběhli všichni. A to i přesto, že prvý závodník nám po prvé disciplíně vyběhl po fáborkách opačným směrem a odchytili jsme jej až za následujícím stanovištěm… Někteří další závodníci se nám cestou ztratili a opět našli, někteří vynechali některá stanoviště… Poslední závodník nám dokonce bloudil tak, že jsme již monitorovali celý krmelínský kopec včetně přilehlého okolí, abychom jej našli. Takže zážitků bylo letos opět požehnaně.
Získat indicii z nepřátelské palebné zóny vůbec nebylo snadné. A každý dostal nějaký ten zásah :-).
Po skončení závodu jsme svezli všechny pomocníky na předposlední stanoviště, kde se mohli vyřádit a vystřílet zbytek kuliček paintballových zbraní. Mezitím co Alena Bajerová přepisovala všechna data do počítače, my ostatní jsme vyluštili tajenku z indicií – kódu, který byl napsán runovým písmem. Poté následovaly hodinové psychohry a vyhlášení výsledků.
Na třetím místě se umístil Jakub Brokl z Pardubic. Za ním na druhém místě se umístil Adam Knajbl také z Pardubic. A nejlépe zvládl celou akci Jiří Ruibar z Krmelína a obsadil tak prvé místo. Jiří také jako jediný zvládl překážku ostnaté lano. Překážka spočívala v přelezení území v délce 6m po relativně tenkém laně a nedotknout se žádnou částí těla země. Navíc bylo lano občas nahrazeno krátkým úsekem ostnatého drátu J. Nutno podotknout, že tato překážka následovala jako poslední ze tří fyzicky náročných disciplín na stanovišti.
Vítěz celé náročné akce – Jiří Ruibar z krmelínského oddílu.
Blahopřeji všem účastníkům, neboť nejdůležitější ze všeho bylo sáhnout si na dno svých sil. Uvědomit si, jak na tom ve skutečnosti jsem, co jsem schopen zvládnout a co už ne. Co jsem ještě ochoten riskovat a kde mám své hranice. Nakolik jsem schopen „se kousnout“ a vytrvat a kdy už to vzdám…
Vítězem se tedy stal každý, kdo něco z toho o sobě pochopil. Každý, kdo si uvědomil rozdíl mezi tím, co si o sobě myslel a jaká pak byla realita.
Všichni závodníci pak dostali diplom za účast, protože všichni se nakonec dostali do cíle:-).
Po vyhlášení výsledků jsme se všichni přesunuli do Kujav u Nového Jičína na statek Juraje Krále, který zde oslavil své narozeniny. Dlouho do noci jsme u táboráku probírali zážitky z akce, opékali špekáčky či grilovali hermelín. Na stanovišti i u táboráku byl jeden z našich nejúspěšnějších MMA zápasníků v ČR – Ladislav Žák. Každý s ním mohl probrat svůj boj s ním na stanovišti, pobavit se o MMA a životě vůbec. Byl to velmi příjemný večer, který se docela protáhl. Spalo se různě, ve stodole, pod širákem či ve stanu. Místa bylo všude dost. Probuzení ráno v přírodě bylo úžasné… ale postupně jsme se museli rozloučit a jít na vlak.
No a já s Mončou jsme v neděli odpoledne opět proběhli trať a sundávali fáborky, informační cedulky a sklízeli indicie….
Ještě jednou chci poděkovat všem pomocníkům na stanovištích, protože bez nich by to nebylo takové, jaké bylo.
Další fotky naleznete v galerii zde.
Děkuji Vám všem, byli jste skvělí.
Miroslav Zezulka