Před rokem 2009 pořádal krmelínský oddíl fyzicky i psychicky náročné akce, které většinou byly nazývány Rangers nebo jeho lehčí forma Finská stezka. Většinou se účastnili naši aktivní nebo i již neaktivní členové.
Při zájmu členů z řad dalších oddílů moderního sportovního karate byla obtížnost zmírněna a hlavně překážky byly výrazně bezpečnější. Proto také název akce Finská stezka (měla původně končit finskou saunou).
Prvý oficiální ročník Finské stezky proběhl v srpnu 2009, kterého se, vzhledem k jeho charakteru, účastnilo pouze 10 lidí. Jeho název zněl Finská stezka aneb Emeskáčova záchranná akce. Zachraňte sponzora – Klan proradných Klašáků nám unesl důležitého sponzora. Máte 3 hodiny na jeho záchranu… Tak nějak to probíhalo na prvém ročníku.
Druhý ročník Finské stezky v Krmelíně se uskutečnil o víkendu 15. – 16. srpna 2015 a přihlásilo se na něj 27 závodníků, takže rozhodně posun v odvaze i chuti něco dokázat. Všichni dostali instrukce již v pátek večer po příjezdu, ale předstartovní tréma udělá své, takže ráno dostali instrukce znovu. Na startu pak skutečně stanulo 23 účastníků, kteří startovali v 10-ti minutových intervalech.
Palebná zóna
Letošní název zněl Nezničitelný eMeSKáč a co do obtížnosti byl zcela srovnatelný s ročníkem prvým. Pouze překážky a disciplíny nebyly tak atraktivní jako na prvém ročníku, protože účastníci preferovali nižší cenu akce. Ale i tak to jednoznačně stálo za to. A je pravdou, že některé překážky či disciplíny nenaleznete na žádném oficiálním „RACE“ a podobných závodech jednoduše proto, že tam to musí být bezpečné pro různé typy lidí… i ty, kteří právě vstali z gauče a řekli si, že to zkusí. Naše akce jsou v podstatě uzavřené, pouze pro „naše“ lidi, takže si můžeme dovolit i disciplíny, které by jinde byly nemyslitelné. Takže i v tomto je tato naše akce jedinečná a fyzická i psychická odolnost se prověří skutečně důkladně. Proto také byly stanoveny adekvátní podmínky účasti.
Celková trasa byla 12 km dlouhá, pro některé, jak se dočtete v komentářích níže, i o nějaký ten kilometr delší… Na tomto úseku bylo 36 překážek a 17 indicií. Indicie byly nápovědy k vyluštění vítězného kódu. Nebylo to tedy pouze o tom, kdo je nejrychlejší, ale nejobratnější, má dobrý postřeh a dedukci, kdo se dokáže orientovat v prostoru a samozřejmě, kdo je psychicky nejodolnější a fyzicky to zvládne. Za každou chybu a nenalezenou indicii se přičítaly trestné minuty. A ty ovlivnily celkový čas výrazně.
O tom, že překážky nebyly jednoduché, svědčí také fakt, že např. překážku sloup vzdalo nebo nezvládlo 12 lidí (to je polovina!!!). Do cíle však nakonec doběhli všichni.
Jedna z nejtěžších překážek – sloup.
Také to nebylo o slepém následování vytýčené trasy, ale účastníci museli uvažovat, kam pokračovat, rozhodnout se či logicky odvodit následující akce. Trasa nebyla záměrně značena na každém kousku. A také se to projevilo, jak se dočtete v komentářích, které jsou všechny v Bulletinu MSKA-CZ (ročník 6, vydání 2015/02). Pod článkem jsou komentáře pouze našich krmelínských členů. Účastníci také měli po cestě k dispozici občerstvení na stromech a keřích – kdo zaregistroval, mohl se rychle občerstvit a dobít energii. Snažili jsme se závod udělat opravdu komplexní, nejen běh, nejen fyzický dril…
Slaňování z patra polorozbořeného domu.
Více se dočtete v článku Aleny Bajerové.
A jak to vše dopadlo?
Na třetím místě se umístil Kopic Jiří z Chotěboře v konečném čase 3 hodiny 43 minuty. Za ním na druhém místě se umístil Ján Jamrich z Brna v konečném čase 3:30. Nejlépe zvládl akci se všemi aspekty, tedy jako komplex všech podmínek a indicií Juraj Král z Krmelína a obsadil tak prvé místo v konečném čase 3:13.
Vítězný kód zněl: Dolní Vítkovice OVA a vítěz získal zdarma vstup do Science centra v dolních Vítkovicích zdarma.
Jak vidno z konečných časů, rozdíly na prvých místech nejsou příliš velké, takže borci byli ve výsledku dost vyrovnaní. Pokud odhlédneme od trestných časů i indícií a podíváme se, kdo byl tedy nejrychlejší čistě v překonání oněch 12km přírodním terénem, pak to byl Tomáš Boček (Krmelín), který jediný se dostal pod limit 3 hodin. A to přesně 2:56. V těsném závěsu za ním byla Šárka Kučerová (Polička) s časem 3:02, dále pak již zmiňovaný vítěz Juraj Král (Krmelín) s časem 3:05, další v pořadí byl Jiří Kopic (Chotěboř) s časem 3:09 a Ivan Brabec (Chotěboř) s časem 3:11. Další pořadí již nemá smysl vyjmenovávat, protože o tohle primárně nešlo. Trestné časy a indicie do celkového pořadí zasahovaly dosti výrazně, nehledě na to, že každý závodník ztratil jiný čas při hledání indicií.
S blížícím se termínem akce nám přibývalo účastníků, ale ubývalo pomocníků na stanovištích. Někteří prostě nemohli a dost si jich to rozmyslelo a chtěli závodit… Takže jsme sháněli pomoc kde se dalo. Významnou pomoc nám poskytli místní skauti pod vedením Dalibora Fláma.
Ještě jednou chci jmenovitě poděkovat všem pomocníkům na stanovištích:
Jaroslava Slaběňáková a Kamila Slaběňáková
Lukáš Jarolím
Ladislav Dostálek
Gabriela Havránková a Monika Zezulková
Radovan Andrle
Jiří Raszka a Petra Raszková
Eva Lepková
Jan Radil
Vilma Jeřábková
Filip Richter
Jaroslav Pavlica
Václav Kruml
Dalibor Flám
Kamil Charník a Adam Charník
Adéla Foltová
Aneta Magerová
Jan Maitner
Vašek Sasín
Velké díky vám všem.
Miroslav Zezulka
Komentáře našich účastníků:
Finská stezka byla luxusní, až na to, jak jsem se ztratil hned při druhém úkolu, tzn. v potoku jsem se brodil asi kilometr opačným směrem a čekal, až mě někdo vyzve k opuštěni vody, napočítal jsem 84 oranžových geodetických kostek 🙂 a pak jsem to samé zase běžel zpět přečíst si poradně zadaní…
Moje smrt bylo vylézt na sloup, který měřil minimálně pět metrů. Hledání indícií bylo super, to mě bavilo. Atletické disciplíny v pohodě, spíš bych ocenil ještě cviky na břicho, boj s noži. Střelbu z praku bych zrušil, ten prak byl na nic – málem jsem si vystřelil oko. Dvanáct kilometrů běhu bylo tak akorát. Pak už jsem jen vyhodil boty do koše a myslím, že jsem nebyl určitě jediný. Ale nejhorší zážitek bylo čekat na jídlo v Nautilu asi dvě a půl hodiny a na pivko tři čtvrtě hodiny. Ale když jsem přežil Finskou stezku, tak už přežiju všechno, možná i další výzvy od našeho mistra. 🙂
Jiri Ruibar, Ostrava
Brodění potokem se mi až tak moc líbilo, že jsem šla špatným směrem a to dvakrát. Někdo mluvil i o bažině, ve které jsem se brodila. Bahno působilo blahodárně na mou pleť :-). Pak chůze pod mostem, ta byla opravdu skvělá :-). Ten vyplavený adrenalin, když jsem byla už na té správné cestě, způsobil, že jsem tak rychle přerazila desky, že mladá slečna na stanovišti řekla: “Také začnu trénovat karate.” Buzola a směr z lesa ven, nic jsem nevěděla, spoléhala jsem se na svou intuici. Pak běh kolem ovocných stromů, které skrývaly spoustu občerstvení v podobě sladkých jablíček. Říkala jsem si, ten Mirek to má ale dokonale promyšleno :-). Úplně jsem překonala své síly při seskoku do prázdna z druhého patra budovy. Dokonale bylo vše propojeno. Ani jsem nevěřila jak moc je Krmelín nádherný a kolik nádherných zákoutí skýtá. Vše jsem si užila.
Jo a ještě něco, překvapení na konec, místní lidé z Krmelína jsou tak zlatí, že mi schovali do budovy kolo. Nikdo mi jej nevzal :-). Jsem plná dojmů a zážitků ještě dnes, v životě jsem se tak nepřekonala jako při seskoku z budovy.
Andrea Paličková, Krmelín
Finská stezka se mi velmi líbila, nejvíce sporty, u kterých se člověk pořádně zamazal a vysílil. Chození potokem, blátem, podplavání větví, to se mi nejvíce líbilo. Pak bylo taky dobré, když jsme se museli plazit po zemi pod dráty a nebo šplhat po provazech. Klidně bych i uvítal “ostřejší” finskou stezku, více bláta, mnohem náročnější, šplhaní po stromech a lození po laně bych klidně udělal ve větších výškách.
Přidal bych i více úkolů se zbraněmi. Ale samozřejmě je potřeba brát ohled na schopnosti ostatních účastníků a také organizačně by to bylo velmi náročné. Proto se mi tato finská stezka líbila, byla přizpůsobena pro všechny, plazení bylo super, hlavně přes ostnatý drát. Nošení závaží potokem, chození lesem. Dobré byly také úkoly, které vyzkoušely i mozek závodníka, těch bylo tak akorát. Když jsme museli po cestě hledat indície, taky se u toho člověk zapotil a musel na to dávat pozor, to bylo hodně dobré. Celkově bych Finskou stezku zhodnotil velmi dobře, musím uznat, že něco takového zorganizovat dalo zabrat. Adam Madzia, Krmelín
Ahoj,
jelikož jsem se letos účastnil poprvé takovéto akce, raději jsem se předem obohatil a na webu si přečetl, o čem asi taková Finská stezka bude … Po pár odkazech jsem se uklidnil a řekl si, že to snad zvládnu 🙂
Opak byl pravdou, po prvním stanovišti jsem doběhl k “máchůvce” a hlavou mi proběhlo, že jsi říkal něco o potůčku (ten jsem si přestavoval jinak – křišťálová voda asi tak po kotníky) … marně jsem zkoušel nejprve klackem jeho hloubku, po pár vteřinách váhání jsem nakonec skočil…po pár krůčcích jsem málem přišel o boty…a nakonec, když jsem musel podplavat ten spadlý kmen, jsem si říkal, že už mě nemůže nic rozhodit…
Následující kilometry utíkaly celkem rychle, až na ten smrad, kterého jsem se nemohl zbavit 🙂
Volba trasy a její délka byla optimální. Co se týče stanovišť tak za sebe navrhuju – raději menší počet a o to více náročné disciplíny. K indíciím nevím, co konkrétně napsat, některé jsem našel hned, některé prostě vůbec 🙂 …
Ještě jednou díky za skvělý závod a budu se těšit na další!
Tomáš Boček, Krmelín
Zdravím Mistře,:) omlouvám se, že jsem nenapsal dříve, ale mám toho mnoho na statku. Ale Finská stezka byla úžasná a i náročná. Perfektně jsem si ji užil se vším všudy, i když jsem takřka 2 dny nemohl pořádně chodit :).
Jinak mne obrovsky překvapilo, že jsem vyhrál. Byl jsem z toho docela vedle :). Jinak na statku už máme skoro novou střechu a stále se nějak prokopáváme k novým zítřkům ;).
Mějte se fajn.
S přáním hezkého dne Juraj Král, Krmelín